Knižní klub na Blog.cz

Muž v hlubokém bezvědomí, žena mrtvá, takový je výsledek motocyklové havárie poblíž Brněnské přehrady. Při vyšetřování na povrch postupně vyplave řada nejasností, zdá se dokonce, že by mohlo jít o promyšlený zločin. Brzy se ukáže, že motiv pár lidí skutečně mělo…

Kosák, vyzbrojen novými fakty, odjel ještě týž den do nemocnice za Vřesem. Na interním oddělení dostal k dispozici malou místnost pro lékařskou službu, kde mohl, Vřese nerušeně vyslechnout. ,,Přijel jsem za Vámi, pane Vřes, abych Vám oznámil smutnou událost," začal kapitán, když se posadil na bílou židli. ,,Všechno vím, moje matka mě informovala." ,,Naším úkolem je zjistit pachatele a potrestat ho podle zákona. Musím vám, bohužel, položit několik..." ,,Viníka máte před sebou," skočil mu do řeči Vřes a hlava mu poklesla. ,,Opatřil jsem si nezákonně arzen a používal ho při vycpávání ptáků. Jed jsem ukládal do lékárničky na chatě. Moje žena o něm věděla." ,,Co tím chcete říct? " ,,Je vám známo, pane kapitáne, že moje žena udržovala v poslední době důvěrný styk s jistým mužem? " ,,Máte na mysli inženýra Kudlábka?" ,,Koho jiného? Asi před týdnem jsem Evě oznámil, že jsem pevně rozhodnutý dát se s ní rozvést. Prohlásila tehdy, že spáchá sebevraždu. Netušil jsem, že svůj záměr myslí doopravdy, že ho provede tak rychle. Kdyby nebylo toho nešťastného jedu, mohla snad ještě žít. Za to, co provedla, si přece smrt nezasloužila." Vřesovi zacukalo v obličeji. Kapitán mu dopřál čas, aby se trochu vzpamatoval, a potom řekl, že je bezpečně prokázáno, že jeho ženy byla arzenem otrávená. ,,To je nesmysl! To není pravda!" tvrdošíjně se bránil této skutečnosti.

Krásný, ale nesmírně panovačný, bezohledný a mocichtivý Jefferson McQuade přichází do firmy na výrobu luxusní obuvi Julius Kahn v New Jersey jako zástupce nového majitele - firmy Titanic. A spolu s ním přichází do podniku krutovláda, která obrací zavedenou továrnu naruby. McQuade totiž neváhá sáhnout k jakýmkoliv prostředkům, aby dosáhl všeho, co si zamane. Ve firmě nastává nesmírné napětí a zaměstnanci - od dělníků až po šéfy jednotlivých oddělení - se denně přesvědčují o nevybíravých praktikách nového šéfa. Mimo jiné i krásná písařka s nádherně tvarovanýma nohama Marge Gannonová, jejímž životním snem je stát se modelkou a předvádět drahé střevíčky na přehlídkovém molu. Je pro svůj sen ochotna obětovat cokoliv, dokud ovšem na vlastní kůži nezjistí, co je McQuade vlastně zač. Největším McQuaedovým kritikem a postupem času i nebezpečným protivníkem je však Raymond Griffin, na slovo vzatý odborník a sympatický mladík, který zná továrnu lépe než kdokoliv jiný, a navíc je nesmírně oblíbený mezi zaměstnanci na všech úrovních. Brzy zjistí, že protivit se novému šéfovi může být životu nebezpečné.

Najednou se mu udělalo mdlo, roztočila se mu hlava a paže, až dosud ovinutá kolem Margeina pasu, se mu svezla dolů. Viděl, že se Marge opřela o zeď, ale kvůli ní si už starosti nedělal, teď dokázal myslet jen na palčivou bolest, která mu zachvátila celou pravou dlaň, bolest, která mu teď pronikala do celého těla a úplně ho ochromovala. Díval se McQuadeovi do obličeje a viděl jeho pevně sevřené čelisti, zaťaté zuby i pot, který se mu perlil nad obočím. Díval se mu do tváře, a ta tvář se mu najednou začala rozmazávat před očima a Griff věděl, že jestli ho McQuade okamžitě nepustí, ztratí vědomí. Najendou ho přepadlo nutkání úpěnlivě ho začít prosit, úpěnlivě žádat, žebrat, aby uvolnil prsty a zbavil ho té ďábelské bolesti, oh, té strašné bolesti, oh, oh, a stiskl k sobě rty, aby se mu z nich nevydral ani hlásek. Potom ho napadlo, proč mu tak záleží na tom, aby nevykřikl, a uvědomil si, že nevzdoruje vlastní slabosti, ale McQuadeově síle. Protože McQuadeova síla byla všudypřítomná. Nešlo jenom o sílu a moc, kterou mu vložil do rukou Titanic, ale měl v sobě ještě jinou sílu, sílu, která byla součástí jeho osobnosti, síla mocná a děsivá, jako síla tisíců párů bot pochodujících po vydlážděné noční ulici, která duní pod jejich kroky. Podrobit se této síle Griff považoval za ostudné a ponižující. Jako když na něj dávno, už před spoustou let, zaútočil jistý Stuka, a Griff jenom cítil, jak se mu náhle vyprazdňují střeva. A pak už jen příšerný zápach svého strachu. McQuadeovi se ale vzdát nemohl, takže nevykřikl, překonával bolest, bojoval s ní každým nervem, každým svalem svého těla. Klečel už na kolenou, klečel před McQuadem na kolenou, a přesto ten člověk své železné sevření neuvolnil. Levou dlaní se opíral o zem a za sebou slyšel Margerino mumlání. ,,Řekni… co… řekni… " Sluch mu vypovídal službu a pokoušely se o něj mdloby. Potřásl hlavou, aby se vzpamatoval, pravou ruku stále nataženou, pravou ruku zaklíněnou v McQuadeových prstech. Věděl, že každou chvíli omdlí, ale chtěl na něj něco vykřiknout, ještě než ztratí vědomí. Chtěl zařvat na celé kolo, z plných plic, ale nic ho nenapadalo, a nemohl najít hlas, aby řekl, že neví, co má říct, hlas, který by vykřikl, který by vykřikl... ,,Měl byste jí radši vzít domů, Griffe, " prohlásil vlídně. Pak se k němu otočil zády a vykročil po chodbě, za zvukem hudby. Ve dveřích mírně sklonil hlavu a zamířil ke Caře, která stála vedle gramofonu.

Žila jsem s maniaky, zločinci a vrahy….. Pravdivý příběh pašeračky drog, která přežila peklo thajské věznice.

Britská učitelka Sandra Gregoriová si dva roky užívala života v Bangkoku. Po vojenském převratu se ale její život začal hroutit - přišla o práci, vážně onemocněla a brzy se ocitla bez peněz. Zoufale toužila vrátit se domů, ale nechtěla rodiče žádat o peníze, takže souhlasila s nabídkou propašovat přes bangkocké letiště heroin. Byla však zatčena a odsouzena k pětadvaceti letům vězení. Nejdříve strávila čtyři a půl roku ve známém vězení LardYao, přezdívaném "bangkocký Hilton", příbytku masových vrahů, maniaků a dokonce i jednoho kanibala. V roce 1997 byla přemístěna do Británie, kde si odseděla další tři roky v několika věznicích, včetně jednoho s nejvyšší ostrahou. Scény popisující brutalitu, násilí a ponížení, kterých byla svědkem jak v Thajsku, tak i v Británii, jsou silné a nezapomenutelné - být tady je pomalé mučení, udržují mě tu naživu, abych mohla trpět. Úžasná vůle a vnitřní síla i podpora rodičů jí nakonec pomohou udržet si zdravý rozum a přežít. Sandra byla propuštěna v roce 2000 poté, co jí thajský král udělil milost. Sugestivním vyprávěním o své zkušenosti přináší obraz mrazivé reality a zároveň varuje, že se něco podobného může stát každému. Snad tato kniha uchrání mnoho dalších před podobným osudem.

Kdybych svůj zločin nespáchala v Thajsku, ale v Británii, dostala bych něco mezi osmnácti měsíci a dvěma a půl roku a propustili by mě po absolvování poloviny trestu. Šly mě na nervy stížnosti ostatních vězňů, kteří si stěžovali na krutost svých trestů. Jednu ženu odsoudili v Británii za naprosto stejné množství heroinu jako mě a pořád si stěžovala, jak je to všechno nespravedlivé. Nikdy jsem jí neřekla, že já za to samé dostala 25 let. Ale měla jsem pokušení. Maxine dostala u soudu jen čtyři roky a já se s ní moc nevídala, až jsem ji jednou uviděla, jak pláče. Vždycky mi připadala jako ženská od rány, která nebude mít problém si svůj trest odsedět, takže jsem se jí zeptala, co se jí stalo. ,,Moje máma umřela na rakovinu vaječníku, když jí bylo šestatřicet," řekla, ,,a mě právě řekli, že mám stejnou diagnózu." Maxine bylo 34. Umřít v takovém věku je hrozné, ale umřít ve 34 letech ve vězení, to je noční můra. ,,Máš dvě možnosti," řekla jsem jí. ,,Buďto večer roztrháš prostěradlo a oběsíš se, nebo s tím začneš bojovat. Co si vybereš?" Maxine měla venku rodinu a měli jí propustit za několik měsíců. "Vezmi si mých Pětadvacet roků a já si vezmu tvojí rakovinu," řekla jsem jí. ,,Bereš? " Přemýšlela o tom tak dvě vteřiny. ,,Ani za nic. Pětadvacet roků, to bych nevydržela. Nechám si to, co mám. Já se s tím nějak poperu." Ani ne za půl roku Maxine zemřela.

Na základě studia dokumentů a protokolů i díky osobním svědectvím mnoha současníků, která autor shromáždil, se před námi odvíjí tragický příběh jedné z největších ženských postav našich dějin, dr. Milady Horákové. Tato česká právnička a politička, demokratka tělem i duší, doslova zasvětila svůj život službě pro druhé. V knize se pokouší mistr literatury faktu Miroslav Ivanov odhalit, jak se hluboce lidsky založená, vzdělaná a odvážná žena ocitla v soukolí komunistického režimu, jakým peklem komunistické justice si ve vykonstruovaném politickém procesu prošla a jaký osud jí tento zrůdný systém připravil.